1. FINANČNÍ GRAMOTNOST:
Ano, co se týče finanční gramotnosti, můžete si být jistí, že ta vaše děti na základní škole rozhodně mine, stejně jako minula vás. Na střední škole se ji také moc učit nebudou, leda, že by studovaly bankovní institut. Osobně si myslím, že ani většina bankéřů ve skutečnosti penězům moc nerozumí. Jejich zaměstnavateli stačí jen, že se orientují v bankovních produktech jako jsou úvěry, hypotéky, kontokorenty, stavební spoření a investice. A to vše poté do haleluja vnucovat každému, kdo před nimi nevyskočí na strom.
Navíc, samotní poradci tyto produkty za výhodnějších podmínek hojně využívají a jsou stejně jako většina národa zadlužení hypotékou či úvěry. O to víc je to smutné, že si lidi chodí pro finanční rady do banky, kde jim radí vyškolení bankovní poradci, kteří jsou placeni za prodej bankovních produktů.
Proto, aby děti nenaletěly v dospělosti na špek bankovním institucím a „výhodným“ radám jejich placených bankovních poradců, je třeba naše děti v tomto směru vzdělávat. Je třeba jim vysvětlit základní pojmy jako jsou rozpočet, příjmy, výdaje, zisk, ztráta, úrok, úvěr, hypotéka, leasing, kontokorent, spoření, daně, pojištění a další záludnosti, které na ně číhají v bankovních produktech.
Víte, co je to rozpočet?
Jednoduše řečeno je to chytrá tabulka, kde si zapíšete všechny své pravidelné příjmy a výdaje. Tyto pravidelné výdaje odečtěte od vašich pravidelných příjmů a vyjde vám částka, která vám zůstane na jídlo, oblečení, zábavu a spoření… Tyto všechny nepravidelné výdaje si do rozpočtu musíte poctivě zapisovat, abyste měli jasný přehled o tom, kolik a za co utrácíte.
Kdo nemá svůj rozpočet ve své moci a neumí s penězi hospodařit, většinou skončí v chapadlech bankovních institucí, kde mu rádi půjčí pár tisíc do výplaty v podobě kontokorentu a nebo na nové autíčko či na dovolenou snů v podobě výhodného úvěru se splatností na x let.
Naučte děti, jak vytvořit vlastní rozpočet z jejich pravidelného kapesného. Když jim dáte měsíčně 500,- a oni to za týden neuváženě utratí, tak mají do konce měsíce smůlu a nekoupí si o polední pauze ve škole ani pití v sámošce.
Finanční gramotnost se ve škole neučí
Když nad svými výdaji budou příště přemýšlet, už takovou chybu znovu neudělají. A když si budou chtít pořídit třeba něco dražšího, tak si z té pětistovky musí i něco pravidelně ušetřit, případně si něco vydělat navíc… Jak jednoduché, že?
Toto finanční myšlení škola děti neučí, protože to nechce tento systém. Systém potřebuje spíše finančně negramotné lidi, proto je také v ČR téměř každý občan zadlužený, má hypotéku na byt či dům, auto na leasing a alespoň jeden úvěr v bance. S tím bohužel roste i počet exekucí. Češi umí ale i šetřit, ale zase nechtějí a neumí peníze chytře investovat, protože neví jak a kam a bojí se, že o peníze přijdou.
Ve všech bankovních domech vám poradí, ať peníze investujete do akcií, dluhopisů, nemovitostí, půjček. Bohužel vám ale neporadí, že tou nejlepší investicí, kterou můžete pro sebe a pro vaše děti udělat je investice do vzdělávání.
Investujte do kvalitních knih o financích
O financích se můžete začít učit ihned z internetu a nebo si můžete koupit knihy Nejbohatší muž v Babyloně a nebo Poznáváme peníze. Obě knihy vám mohu doporučit z vlastní zkušenosti. Každopádně děti veďte k tomu, že chtějí-li zůstat v dospělosti svobodní, nesmí mít žádný dluh!
Je lepší se o financích učit zábavnou formou a mít včas finanční gramotnost, než-li tyto znalosti a zkušenosti získávat tím, že budete platit bankám nekřesťanské úroky a stanete se tak na mnoho let, často i celý život otrokem systému.
2. SVOBODNÉ A SEBEVĚDOMÉ MYŠLENÍ
Dnešní školní systém nevychovává svobodomyslné a sebevědomé studenty, ale vede studenty k jeho poslušnosti, respektu a nejlépe nemít vlastní názor. V opačném případě přichází na řadu tresty v podobě poznámek a různých kázeňských trestů. Pod tlakem školního řádu se studenti učí během celé povinné školní docházky.
Nedávno jsem poslouchal učitelku mého syna na třídních schůzkách, jak si stěžovala rodičům: děti neumí přijímat kritiku a až budou v zaměstnání, budou muset poslouchat svého šéfa a snášet jeho kritiku.
První otázka zní, proč by měl být každý rovnou zaměstnanec?
Školní systém často vychovává poslušné budoucí zaměstnance. Po škole budou makat ve firmách, továrnách nebo skladech, platit daně a pojištění, a hlavně poslouchat svého chlebodárce. Pokud něco řeknou, hrozí, že na jejich místo čeká dalších deset zkušenějších uchazečů.A tak sklopí hlavu a poslouchá…
Druhá otázka mne napadá, proč asi děti neumí přijímat kritiku?
No, proč, protože je to ve škole nikdo neučí, nikdo jim to nevysvětluje, nikdo se s nimi o tom nebaví. Ve škole jsi hodnocený známkami 1-5 podle toho, jak se umíš dobře učit, biflovat se stránky látky nazpaměť a jak si poslušný.
Děti se ve škole neučí, jak se vyrovnávat s kritikou, jak jí umět s klidem a nadhledem řešit, jak se umět sebevědomě obhájit, jak si vypěstovat sebevědomé vystupování před lidmi, jak umět komunikovat, jak umět vyjednávat a jak dojít v klidu ke kompromisu. To vše se naše děti ve škole neučí a musíme je to naučit my rodiče, protože jinak se to vše budou učit za tvrdého provozu, což může občas bolet…
Vychovávejme naše děti jako rovnocenné partnery, bavme se s nimi upřímně a narovinu a s klidem jim vysvětlujme všechny životní záludnosti a předávejme jim odlehčenou formou naše zkušenosti a i když dělají, že neposlouchají, vše slyší a jednou si vzpomenou, že rodiče měli v pravdu.
Tímto stylem vychováváme i našeho syna
nebereme ho jako dítě, ale jako studenta 2. stupně ZŠ, který má již své názory a své zkušenosti, které respektujeme a upřímně se mu snažíme vysvětlit i náš úhel pohledu na spoustu životních věcí.
Vybudujte si mezi sebou vzájemnou důvěru, že si můžete říct cokoliv a kdykoliv, ať se děje, co se děje… Nevyčítejte dětem jejich chyby, i my jsme jich mnoho udělali. Chybami se člověk učí.
Dovolme našim dětem ptát se proč. Naučí se tak vyjadřovat a obhajovat své názory, což povede k rozvoji jejich komunikačních dovedností a sebevědomí. Motivujme děti ke zvídavosti.
Zvídavost je motorem objevování, poznávání, bádání a hledání odpovědí na všemožné otázky, které se jim honí hlavou. Děti se tak naučí ověřovat si informace, protože v dnešní době najdete na internetu tisíce názorů a mezi nimi i mnoho lží a propagandy.
Hledejme a ověřujme si pravdu, která nám je mainstreamem předkládána
V poslední době se navíc ukazuje, že mainstreamem silně poukazované a odsuzované konspirace se po čase stávají pravdou a jejich propagandistická pravda se ukazuje jako mylná. O to víc je dnes těžké zjistit pravdu a o to víc je třeba jí hledat a nebát se ptát. A k tomu musíme naše děti vést.
Pokud se naše děti nebudou jednou umět ptát, mohou také přijít o svobodu slova a demokracii, které nyní díky nám a naší neochotě se ptát prochází velkou zátěžovou zkouškou s nejistým výsledkem.
Proto, když z našich dětí vychováme sebevědomé vlastence, kteří budou znát pravdivou historii, která nesmí být zapomenuta, tak tato generace si tu snad jednou pořádek sjedná. Bohužel, bez kvalitního vzdělávání a podpory rodiny to nezvládnou. Buďme našim dětem vždy oporou, však od toho jsme také rodiče…
3. OBCHODNÍ DOVEDNOSTI
Osobně si myslím, že školní systém vychovává spíše nové budoucí zaměstnance, protože místo kreativního myšlení a možnosti obhajoby vlastních nápadů se děti učí poslouchat a plnit to, co jim učitel řekne. Jinak přijdou tresty. To má za následek, že sebevědomí a kreativita dětí nejsou moc vysoké.
Proč se ve škole děti neučí, co je to vlastní renomé? Neboli dobré jméno a pověst, jak se buduje a jak o ni můžete raz dva přijít. Jak se buduje firemní značka, jak vytvářet vlastní produkty a služby, které lidé skutečně potřebují. Ve výtvarné výchově se mohou učit navrhovat logo, vizitku, leták nebo vyrábět své produkty. Díky tomu se mohou učit kreativitě. Ale místo toho děti malují panáčky, sněhuláky, domečky a autíčka.
Děti se mohou učit techniky nabídky a poptávky, naučit se vyjednávat a komunikovat. Také se mohou naučit řešit reklamace. Mohou se učit o platformách, kde a jak mohou své produkty a služby propagovat. To vše se naše děti ve škole neučí, což je podle mého názoru škoda.
Budujme v dětech jejich obchodního ducha.
Učme je finanční gramotnosti, učme je vyjednávat, podporujme je v kreativitě i v možnosti si již při studiích přivydělávat peníze. Podporujme je v jejich snech a nápadech. Dejme jim volnost se prosadit a buďme jim rádci, ke kterým si mohou vždy přijít pro drahocenné rady.
Pokud máte možnost a děti o to mají zájem, zapojte je do vašeho byznysu, ať vědí, jak svět obchodu funguje. A pokud jim obchod nic neříká, tak je do ničeho nenuťme, však ono je bude bavit něco jiného…
4. KREATIVITA
Ve školním systému se rozvoj dětské kreativity moc neřeší. Je ale pravdou, že není učitel jako učitel a není škola jako škola. Věřím, že se najdou zlaté vyjímky. Na některých školách se najdou opravdu úžasní učitelé, kteří rozvíjí a podporují dětskou kreativitu a hledají v každém dítěti právě ten jejich talent. To je důležité, protože každé dítě je talentované na něco jiného. A to je na tom životě to nejkrásnější. Každý jsme jiný…
Vzpomínám si na svá studentská léta, kdy můj spolužák dostal za úkol udělat referát na jeden ze živlů. Jirka si vybral oheň a musím uznat, že si dal s referátem záležet. Vše si nastudoval a moc pěkně referát sepsal. Stránku vytiskl, vzal si zapalovač a ze všech stran referát opálil. Všichni ve třídě jsme zpracování referátu obdivovali. Super nápad!
Představivost je důležitější než vědomosti
Albert Einstein
Jirka referát odevzdal a od učitelky dostal dvojku! S překvapeným výrazem se zeptal, proč dostal dvojku? Odpověď byla zákeřná –„úkol se neodevzdává ohořelý, Jirko!“
Tak, to je malá ukázka toho, jak se v dětech zašlapává kreativita. Proto podporujme naše děti v kreativitě, ať už v malování, v hudbě, v psaní, ve sportu… Od toho jsme tu právě my rodiče, aby naše děti měly krásné dětství plné kreativity a zábavy. Co jim nedá škola, dáme jim my rodiče. Navíc musíme děti chránit před školním systémem, který se v nich snaží ušlapat veškerou kreativitu a představivost a hravost…
5. PÉČE O SVÉ ZDRAVÍ
Vzpomínám si, že jsme se v 8. třídě učili o lidském těle. Měli jsme při hodině ve třídě rozkládací tělo na kolečkách, ze kterého bylo možné vyndat jednotlivé orgány. Vždy před hodinou jsme museli pro kostru zajet k učitelce do kabinetu. Pamatuji si, jak jsme si cestou do třídy házeli s mozkem, ledvinou či srdcem, to byla sranda…
Jednou do té kostry učitelka při hodině drkla a všechny orgány vypadly na zem. Celá třída se začala smát. Ještě větší sranda byla, když učitelka začala kostru skládat. Tak trochu zjistila, že ty orgány asi dohromady nedá, což ve třídě rozvířilo potupný úsměv. Logicky, když to učí, měla by to umět složit…
Bohužel, paní učitelka si naše posměšky nenechala dlouho líbit. Prohlásila, že když smích, tak si to složíme na známky a celou hodinu zkoušela… Vzpomínám si, jak nás úsměv rychle přešel…
Škola nás nenaučí, jak se celý život starat o své zdraví
Kromě toho, jaké orgány v těle máme a jak si zavázat ruku při zranění, tak jsme se o lidským těle nic víc nenaučili. O zdravé výživě, o zdravém pohybu, o psychice, o přírodní medicíně, samoléčení, tak o tom bohužel nepadlo ani slovo.
Inspirujme denně naše děti ke zdravým návykům. Veďme je ke zdravé a vyvážené stravě tím, že budeme doma jíst zdravá jídla z kvalitních potravin. Omezme maso, mléčné výrobky a vyřadíme sladké a slané pochutinky.
Právě ty jsou plné palmového oleje a koktejlu éček, které by nestrávila ani míchačka na beton. Inspirujme je k aktivnímu cvičení a pohybu každý den..Jak? Tím, že jim budeme vzorem! Omezme vysedávání u elektroniky a raději si spolu povídejme. (Vtipné je, že při psaní tohoto článku trávím u počítače již několik hodin.)
6. ŽIVOTNÍ DOVEDNOSTI
Mezi další dovednosti, které se děti ve škole často nenaučí, patří zvládání stresu, práce s myšlenkami, trénink intuice a nastavení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Děti je také dobré učit, jak budovat dlouhodobé vztahy, co obnáší rodičovství, základy první pomoci a sebeobranu, stejně jako přehled o svých právech.
Kromě toho se mohou děti naučit praktickým věcem – například opravovat různé věci v domácnosti nebo u auta.O tom jsem psal v mém článku Jak vypadá a jak by mohla vypadat výuka pracovních činností na ZŠ
Jelikož se tyto věci ve škole moc neučí, je na rodičích, zda-li mají možnosti děti s těmito dovednostmi seznámit. Doporučuji si také najít přátele v okolí svého bydliště z různých odvětví, kteří mohou vás i vaše děti naučit něco nového.
Kamarád pracuje jako záchranář a učí děti základy první pomoci. Jirka ovládá bojové umění a vede děti k sebeobraně. Jana je psycholožka a ukazuje dětem, jak pracovat se stresem, myšlenkami, intuicí a jak relaxovat. Kamila rozumí jazykům a Tonda jako bankovní poradce učí děti finanční gramotnost.
Jak zpíval Jan Werich „ten umí to a ta zas tohle a všichni dohromady udělají moc.“
Závěrem:
Co si o dnešním školství myslíte vy? Co podle vás dětem ve škole chybí? Budu moc rád, když mi zde napíšete do komentářů vaše názory a postřehy. Moc děkuji za přečtení tohoto delšího článku a doufám, že pro vás byl něčím přínosný…
Jan Kočvara
autor online magazínu Změna myšlení
