Nedávno mi syn vyprávěl o výuce pracovních činností na druhém stupni ZŠ. Přitom jsem si vzpomněl na svá školní léta a zjistil jsem, že za mě se tomu ještě pracovní / praktické činnosti mohlo říkat. Nyní bych to nazval spíše „zbytečné činnosti.“ Syn vyprávěl, že pracovní činnosti mají 2x do měsíce jako odpolední vyučování a obě skupiny učí učitelky! Třída se rozdělí do dvou namíchaných skupin holky s klukama a různě se to vždy namixuje, ať se všichni všude vystřídají. Jedna skupina jde vařit a druhá jde něco dělat do dílen.
Nedávno syn domů přinesl ochutnat své bramboráky, které udělal a musím říct, že to byla velká dobrota, takže jsme měli radost, že ta nudná odpoledka k něčemu asi bude. Když jsem se zeptal, co ještě dělají o pracovních činnostech, tak prý dělají zbytečnosti jako dřevěné záložky do knihy nebo šachovou figurku, vrtají díry do dřeva, sem tam něco řežou, případně si něco vyrobí z drátků. Zkrátka blbosti, které nikoho z kluků nebaví a ani jim to nic do života nedává.
A tak si pokládám otázky, co tyto dnešní „pracovní činnosti“ dětem dávají do života?
Proč nemají na pracovní činnosti nějakého šikovného učitele, například hodinového manžela v důchodu? Profík, který by dětem ve škole ukázal, jak utáhnout kliku. Jvyměnit zámek u dveří. Jak vyměnit starý protékající sifon pod umyvadlem.
Děti se mohou společně naučit vymalovat zeď, seškrábat starou omítku špachtlí. Mohou se naučit tmelit nerovnosti na zdi, rozmíchat barvu na malování a naučít se malovat válečkem. Proč se toto děti neučí? Aspoň si děti uvědomí, kolik práce dá vymalovat zeď a strop. Příště si rozmyslí házet ze srandy mokrý ubrousek na strop s tím, že někomu později třeba spadne náhodou na hlavu.
Dále mě napadá, že se děti mohou učit řezat ruční pilou, sekat trávu kosou i sekačkou na školní zahradě, mohou se naučit rýt záhon a zasadit si vlastní zeleninu a naučit se o ní starat. Výsledkem bude, že si všichni užijí společně sklizeň za svou několikaměsíční práci. To by přeci ty děti bavilo a ještě by z toho byla vlastní vypěstovaná bio zelenina, ne?
Proč by ve škole nemohlo být staré auto, kde by jim učitel ukázal, jak se dofukují pneumatiky, jak se mění kolo, kam se dolévají kapaliny nebo jak nahodit baterku, když se nečekaně vybila? Možná si říkáte, vždyť se to budou učit v autoškole. Na to bych moc nesázel. Tam asi čas na ukázku výměny kola nebude. A tak se to člověk bude muset naučit sám v praxi, až jednou někde píchne a bude se muset sám rychle naučit kolo vyměnit v odstavném pruhu a za ostrého provozu.
Praktické činnosti, které děti uplatní ve svém životě.
To jsou takové praktické činnosti do života, které by měl každý kluk i holka znát. Proč? Protože když to v dospělosti neumíte, tak za to tvrdě musíte zaplatit. A jak jistě všichni víme, řemeslo je dnes v úpadku. Mladí dnes chodí raději na obchodní akademie a bankovní instituty a tak sehnat v dnešní době kvalitního truhláře, zedníka, instalatéra, elektrikáře a servismana je nadlidský výkon. Všechny tyto činnosti se často děti učí jen doma od rodičů, pokud to tedy rodiče umí a mají čas to své děti naučit.
Já jsem měl naštěstí skvělého dědu, který mě toho hodně naučil. Celé dětství jsem trávil s dědou na chatě, kde jsem neustále něco, řezal, brousil, natíral, maloval, zedničil a sekal trávu atd. A když děda něco dělat na autě, tak jsem mu vždy koukal pod ruce.
Proč se děti tyto praktické činnosti dnes neučí? A proč se neučí něco, co budou do života opravdu potřebovat? Proč nejsou zkušení učitelé, kteří zábavnou formou inspirují a vedou děti k řemeslu?
No, proč asi, protože ten kdo učí pracovní činnosti ve škole to sám neumí. A nebo na to není čas a peníze takového učitele sehnat a zaplatit. Další roli hraje bezpečnost dětí, protože dnešní doba je ve znamení vysoké opatrnosti. Dětem se nesmí nic stát, nedej bože, aby se dítě ušpinilo a nebo se omylem řízlo do prstu. To by byla tragédie.
Proto se jede v režimu praktické (ne)činnosti. Děti se učí primitivní a bezpečné činnosti, při kterých se jim nic nestane, nic si při tom neušpiní ani neodřou. A je jedno, že jim ten předmět nic moc nedá, na vysvědčení se jim napíše jednička a všichni jsou spokojeni.
Věřím, že jsou u nás i základní školy s velmi kvalitními učiteli. A to nejen praktických činností, ale i ze všech ostatních předmětů. Učitelné, kteří se snaží děti zábavnou formou učit svůj předmět a předávat jim tak praktické znalosti a zkušenosti do života
Vždy je to o člověku, tedy je to o řediteli školy a o jeho učitelském sboru, který dokázal dát dohromady. Je třeba reformovat školství ve smyslu překopání školních osnov a přizpůsobit je potřebám dnešní doby.
Je třeba klást vysoké nároky na kvalifikované učitele, kteří za to samozřejmě musí být dostatečně ohodnoceni i podle kriterií oblíbenosti u děti a schopnosti děti daný předmět kvalitně učit. Každý učitel by měl procházet pravidelně psychologickými testy a měl by být kvalifikovaný pro práci s dětmi.
Navíc bych navrhl vydávat vysvědčení i pro učitele, kde by bylo celkové ohodnocení od studentů, jak daný učitel umí naučit svou látku, jak se k dětem chová, jakou má snahu pomáhat v případě, kdy děti látce nerozumí, jak učitelé umí komunikovat s rodiči.
Protože pokud například učitel matematiky rozdává svým žákům na vysvědčení špatné známky, tak to nemusí znamenat, že jsou děti hloupé na matematiku. Může to třeba znamenat, že učitel neumí dobře látku vysvětlovat. A děti to prostě od něho nechápou a dostávají poté špatné známky. To musí být v zájmu každého učitele, aby rozdával hezké známky a děti něco naučil. A když se to nedaří, tak se musí učitel snažit, aby se prospěch dětí z předmětu zlepšil.
Děkuji za přečtení tohoto článku. Budu moc rád, když mi napíšete do komentářů pod tímto článkem, co si o dnešních nejen praktických činnostech na ZŠ myslíte vy?
Přeji všem krásný den.
Jan Kočvara
Autor online magazínu Změna myšlení a grafik na volné noze Kočvara Design
