Víte, proč dnes nejsou lidé šťastní? Přemýšlíte občas nad svým životem? Vzpomínáte na své dětství a na svá přání, kdy nic nebyl problém a slova začínající „NE, pro vás nebyla tou správnou odpovědí? Vzpomínáte si na chvíle, kdy vám rodiče a později škola odpovídali na vaše otázky, že něco takto NEní, NEjde, NEfunguje, NEexistuje?
Vše, co začínalo na „NE“ byla vaše dětská představivost, kreativita, touha, nadšení, sen a odvaha poznávat vše, co se okolo vás dělo. Jenže, pak tu máme „školní systém“, který vás má připravit na život a který má jasná pravidla. Od chvíle, kdy se stáváte školou povinní vám jsou postupně vštěpována pravidla systému, ze kterého se jen málokdo dokáže v dospělosti vymanit.
Hurá do školy…
Vzpomínám si, jak nám ve škole paní učitelka vyprávěla, „děti, učte se, ať máte hezké známky, protože když budete mít hezké známky, budete chytří a budete mít jednou dobré zaměstnání, hodně peněz, rodinu a budete šťastní“ Když se učit nebudete a budete mít ošklivé známky, budou vás považovat za blbce a v dospělosti budete rádi, když budete popeláři.
Vybavuje se mi vzpomínka na spolužáka Kořínka, který položil pero a s šibalským úsměvem prohlásil „tak já se učit nemusím, já chci být popelářem, paní učitelko,“ chudinka nevěděl, že se mu to splní. Opravdu se stal popelářem.
Jen je mnohem šťastnější, než někteří šprti, kteří jsou dnes buď nezaměstnatelní a nebo obsadili vysoké manažerské pozice s vysokou mzdou a každodenní dávkou stresu. Ti jsou ale často rozvedení a o šťastným životě se u nich moc mluvit nedá. To mají asi za to, že se dobře učili.
Ve školním systému nás od začátku do konce neustále hodnotí a známkují. Jste buď chytří, průměrní, případně jste blbci s koulema. Pokud jste navíc vysoce inteligentní, trochu roztěkaní a neklidní, tak jste v ten moment pro školní systém nežádoucí, protože ten vyžaduje od žáků řád, poslušnost, píli a plnění domácích úkolů. A pokud toto nerespektujete, jste následně hůře ohodnoceni.
Jste-li navíc i kreativní a výmluvní, dostanete navíc poznámku za drzost, kterou necháte povinně doma podepsat rodiči. Učitel se cítí naplněn blahem, jak dítě doma dostane vynadáno od rodičů. Dítě je pak ve stresu, protože ví, co ho doma čeká… Super ne?
Dnes si napíšeme test…
K tomu se vám školní systém denně snaží dokázat, že jste blbci. Jako student jste pod každodenní palbou testů a zkoušení z látky, kterou často v životě nebudete ani potřebovat. Celých 9 let musíte školnímu systému dokazovat, že probranou, často zbytečnou látku umíte a jste řádně ohodnocen učitelem.
Chraň vás pánbůh při vyučování například lelkovat a nedávat pozor. Dostanete kouli za práci v hodině, případně pokud má učitelka blbou náladu, dostanete k tomu poznámku do žákovské knížky, že jste si dovolil chvíli nedávat pozor.
Pokud s vámi učitelé nesouzní, často se stává, že škola rodiče nutí k vaší návštěvě školního psychologa. Proč? Aby vám dal papír, že máte třeba ADHD či nějakou poruchu chování a učení. Takový papír od psychologa mít nechcete. Školní systém vás nebere jako vysoce inteligentního s vyšší kreativitou. Považuje vás za problémového blbce, který nezapadá do tabulek školního systému.
Proto vás chce eliminovat. Učitelé zde nejsou proto, aby vás něco zábavnou formou naučili. Denně vás stresují známkami, neustálými testy, zkoušením, domácími úkoly a snaží se vás nachytat na švestkách. Učitele nezajímá co vás baví, v čem jste dobří a kreativní. Zajímá je, co vám nejde a při první příležitosti vám to rádi připomenou patřičnou známkou.
Střední a vysoká škola to jistí…
Když už máte za sebou základní školu, tak často pokračujete na střední školu. Tam to pokračuje ve stejných kolejích, ale již víte, co vás čeká. Střední škola vás připravuje na konkrétní profesi. Zde již víte, čemu se chcete v budoucnu věnovat a co vám vydělá doufejme peníze. A systém se již těší na daně, které vám sundá z vaší hrubé mzdy.
Školní systém vás takto krásně připravuje na budoucí zaměstnání, kde vás místo zlého učitele bude buzerovat (čtěte hodnotit) váš šéf či nadřízený, který vám již nebude dávat známky, ale tentokrát budete dostávat peníze. Peníze, se kterými mimochodem neumíte moc zacházet, protože školní systém vás přeci nenaučil, jak zacházet s penězi, jak šetřit a jak chytře investovat atd.
Nějaké znalosti o penězích získáte, ale v praxi je uvést stejně moc nedokážete, takže jako většina čerstvých zaměstnanců přijmete s otevřenou náručí dary našeho bankovního systému v podobě kreditních karet, úvěrů a hypoték. Ale k tomu se ještě dostaneme zachvěli.
Čím víc titulů, tím víc…
Ti nejodolnější studenti jdou po střední škole dále na vysokou školu. Zde získají spoustu znalostí nejen z jejich oboru, ale zejména jsou vycepovaní pro budoucí zaměstnání. Za vaši mnohaletou vytrvalost získáte spoustu chytrých titulů od bakaláře, přes magistra až po inženýra a doktora… Ve svém oboru jste velice vzdělaní a jste velmi psychicky odolní.
Váš práh odolnosti je mnohem dál než ten Frantův, který s odřenýma ušima udělal maturitu a šel hned hákovat do firmy, která hledala levnou pracovní sílu za pár šušňů. To se systému moc líbí. Potřebuje odolné jedince s psychopatickými sklony, kteří povedou pevnou rukou autority velké týmy a nadnárodní společnosti. Bohužel to, že má někdo v dnešní době více titulů nepoukazuje o hodnotě člověka vůbec nic. Mám mezi přáteli mnoho vysokoškoláků, ale jejich životy bych žít nechtěl… Hlavně díky tomu, že nepůsobí dojmem, že jsou šťastní.
Ze školy rovnou do kanceláře…
Školní systém máte zdárně za sebou. Máte maturitu i diplomy a slavíte, že už vás nikdo nebude buzerovat ani známkovat. Už žádné bakalářky, testy, zápočty, semináře, konečně se vyspíte a najdete si svůj job snů. Job, kde uplatníte své tvrdě nabité znalosti, které vám vydělají spoustu peněz, které vám systém následně pěkně zdaní v rámci hrubé mzdy. Systém vás ve vašem prvním pracovním procesu s plesajícím srdcem vítá skrze výhodné bankovní služby. Na uvítanou vám nabízí rychlé půjčky na vysněné auto a krásný dům, kde budete žít šťastně s rodinou celý život.
Ve většině případů neodoláte. Proč čekat, až našetříte půl mega na nové auto, když si ho můžete koupit hned na úvěr? Máte pěkné fáro, v práci vás to baví, začínáte se cítit jako bůh a máte spoustu energie. Peníze vám každý měsíc cinknou na účtu a vy se cítíte šťastní. Než se nadějete, uteče pár let a vy přemýšlíte, že byste s přítelkyní založili rodinu.
Systém vám nabídne pomocnou ruku, nebo je to spíše dráp?
V tom vám systém a bankovní instituce rádi pomohou, protože pro rodinu musíte mít přeci bydlení,. S největší pravděpodobností vaši rodiče nevlastní jeden byt či barák navíc, do kterého byste se nastěhovali s rodinou. Práci máte, slušný příjem také, takže hypotéka na nový byt pro rodinu to jistí. Ve škole vás učili, že nejlépe uložené peníze jsou v nemovitostech. A tak si už představujete svůj byt nebo dům snů, který vám navíc zhodnotí vaše půjčené peníze. Než se nadějete, bydlíte v krásném bytě nebo domě zatíženém hypotékou na 30 let s úroky do budoucna pekelnými. A chystáte se založit rodinu. Vše šlape jako hodinky…
Dvakrát se otočíte na polštáři a vaše rodina se rozrostla o nového člena. Aby vám nebylo smutno, pořídíte si i pejska, ten vám bude hlídat dům, když budete celé dny v práci. Někteří k tomu za rok, za dva přidají ještě druhé dítě a poté se cítí naplněni a šťastní. No, šťastní, jak se to vezme. Ten, kdo je nejvíce šťastný je systém, který vás dokonale ulovil. Má vás chycené na 30 let tak chytře, že jste se právě stal nevědomím otrokem systému. Navíc se třese již na vaše děti, až je školní systém pěkně vychová…
Osobně vám doporučit přečíst knihu Dar přítomnosti, protože dnes žije málokdo v přítomném okamžiku. Tato kniha vám otevře oči.
Na krize nás školní systém nepřipravil, tak si držme klobouky, bude to foukat
Jak to tak bývá, v práci už vás to po čase moc nebaví. Šéf je „debil“ a chce po vás moc práce a vy ji nestíháte, což se šéfovi moc nelíbí. Jste ve stresu, že nestíháte, šéf vám vyhrožuje, že vás vyhodí a nebo vám sáhne na prachy. To přeci nemůžete dopustit. Máte krásnou rodinu, děti, hypotéku, auto na leasing a psa. Navíc jste slíbil ženě, že ji vezmete v létě na dovolenou.
A jelikož máte zatím dost sil, snažíte se šéfovi vyjít co nejvíce vstříc. Domů přijíždíte vycucaní jako citron, už nyní cítíte, že máte dost velké měsíční výdaje a že vyhazov z práce fakt nechcete a sáhnout na prachy také ne, protože byste spíše potřeboval víc peněz, než méně.
Jelikož jste ze školního systému vycepovaní a odolní, tak se přeci nevzdáváte a svému šéfovi se budete snažit zalíbit za každou cenu. Hlavně ať je s vámi spokojený, platí vám prachy a nejlépe ať vám peníze časem přidá.. A nebo pokud budete jo odvážní, sami si o ně řeknete. Většinou se to povede a šéf vám po čase peníze přidá a vy jste zase chvíli šťastní.
Většinou to člověka dříve či později stejně dožene…
Bohužel, firmě se nedaří, tak jak má a váš šéf propustí několik vašich „pomalejších“ kolegů a jejich práci deleguje na vás. Jelikož vám nedávno přidal prachy, tak mlčíte a snažíte se šéfovi zalíbit. Domů již nejezdíte v pět, ale v sedm, což se vaší ženě moc nelíbí. Sem tam jí koupíte kytku a kabelku, vezmete jí na týden na dovolenou a ona bude zase chvíli v pohodě.
Po čase je už té práce tolik, že už se domu občas vracíte i v devět večer. Cítíte se tak unaveni, že se na vás žena nechce ani dívat. Jste tak unaveni a vystresovaní, že už vás nebaví ani sex, což se ženě moc nelíbí. Ale jelikož většinu blahobytu platíte vy, tak zatím mlčí a vy si ani neuvědomujete následky. Nakonec si vaše žena uvědomí, že doma téměř nejste, děti vidíte růst jen z fotek a o víkendu jste stále nervózní a nasraní, protože v neděli máte depku z pondělní ranní porady se šéfem.
Dlouhodobý stres Vám nepomáhá a vaše výkonnost v práci je tak nízká, že vám šéf jako varování sebral část platu. Jelikož platíte hypotéku, máte děti, auto na leasing, tak si nemůžete šéfovi ani stěžovat, protože by vás taky mohl vyrazit že? Vašeho šéfa nezajímají vaše problémy a už vůbec mu nezáleží na tom, zda-li jste šťastní.
Často to začíná rozvodem a pak se to začne sypat všechno
Jak to tak bývá, ženě dojde po čas trpělivost a najde si milence! V mezi řečí vás u večeře požádá o rozvod a má v plánu se s dětmi stěhovat pryč. Proč? Protože už ji život s vámi přestal bavit! Děti vychovává převážně sama, protože jste stále v práci. V ten moment můžete rekapitulovat: „v práci mě šéf chce vyhodit, žena se chce rozvést, měsíční výdaje za hypotéku a leasing a jiné nesmysly jsou v desetitisících, navíc přibudou nemalé alimenty.„
Možná si nyní říkáte, kde se stala ta chyba? Vždyť toto jsem přeci nechtěl. Já chtěl žít šťastně s rodinou, ne o ni přijít! Proč nás ve škole neučí, že si člověk nemá brát obrovskou hypotéku na bydlení na celý život, auto na splátky? Proč náš škola nenaučila hospodařit s penězi, tvořit si rezervy a nekupovat zbytečnosti?
Jak se tvoří novodobé otroctví
A tak stále bezmyšlenkovitě natahujeme kartu k terminálu a chudneme a zadlužujeme se. Tímto chováním se stáváme otroky systému, které pohltil mamon materialismu. Někdo ve škole nás nenaučil, že peníze mají pracovat pro nás a ne my pro ně!
Aby toho nebylo málo, s přibývajícím věkem přibývají i nemoci, protože ten mnohaletý stres a únava se někde projeví a tak vás jednou chytnou záda, jindy máte migrénu, problémy se zuby, či se probouzí bolavé kyčle, v horším případě přijde infarkt, mrtvice či rakovina, která vás zastaví rovnou na fleku a otočí vám život vzhůru nohama. Pak si položíte otázku, stálo mi to za ty roky dřiny a stresu a honěním se za penězi, když jsem stejně o vše přišel? NE, NESTÁLO!
Proč dnes nejsou lidé šťastní? Protože jsme nevědomí otroci systému…
Chyba je pouze v tomto systému, který si nás od dětství skrze školní systém připravuje, aby nás v dospělosti mohl sedřít z kůže. Někdo by mohl říct, že oběť je vina, a možná má i pravdu. Nenechme si to líbit. Jinak si s námi budou hrát jak chtějí. Bohužel, my si to vůbec neuvědomujeme, protože je to tak perfektně vymyšlené a nastavené, že se chytí téměř každý.
Již ve škole nás připravují na poslušnost pod tíhou trestů. Nedostává se nám kvalitního vzdělávání, které by nás připravilo na nástrahy života. Neučí nás kritickému myšlení, finanční gramotnosti ani komunikaci. Neznáme pořádně ani přírodu okolo nás. Málokdo pozná stromy a jejich plody nebo by dokázal v lese bez sirek zapálit oheň. Většina z nás rozpozná tak leda listnáče od jehličnanu a šišku.
Toto všechno si ale začneme uvědomovat až v dospělosti, kdy máme rodiny a musíme vydělávat peníze a toho času už moc nezbývá, protože den má jen 24 hodin a alespoň 8 hodin bychom měli spát. Takže nám zbývá jen 16 hodin, jenže z těch 16 hodin sedíme 8 hodin v zaměstnání a 2 hodiny strávíme na cestách do práce a domů. Takže zbývá jen cca 6 hodin, které rozložíme mezi rodinu, zábavu a vzdělávání.
Škola nás učí často zbytečnosti, které v životě neuplatníme.
Místo důležitých informací do života se musíme na základní škole učit věci, které v životě téměř neuplatníme. Zbytečnosti, které nám zaberou spoustu času. Mluvím například v matematice o kvadratických rovnicích, které v životě vůbec nepotřebujeme, ale spočítat si procenta umí dnes málokdo. O principech výpočtu hypoték a jejich úrokům raději ani nemluvím, tomu rozumí málokdo, protože jinak by Česká republika nebyla v žebříčcích zadluženosti obyvatel na nejvyšších příčkách.
A co třeba taková práce s psychikou? To je panečku něco, co absolutně neovládáme. Nejspíš proto u nás stoupají počty úzkostí, depresí, pokusů o sebevraždy, závislosti na antidepresivech, drogách či alkoholu. A to způsobuje, že ordinace psychologů a psychiatrů praskají ve švech. O dětských psychických problémech dnešní doby raději ani nemluvím. To je kapitola sama o sobě, která se v naší společnosti brzy negativně projeví.
Vytížení a vystresovaní rodiče nemají na děti čas a tak se děti zabavují elektronikou. A jelikož se o jejich psychiku nikdo nezajímá, děti si to kompenzují přejídáním nezdravým jídlem a neposlední řadě tu stoupá trend sebepoškozování. No, to je kvalitka…
Čtverec nad přeponou se rovná součtu dvou…
Vzpomínáte na Pythagorovu větu? Těch spousty vzorečků z matematiky a fyziky a chemie nám jsou nyní k čemu? K čemu nám jsou znalosti o trilobitech, o zajících či Pithagorova věta? K čemu nám nyní je, že jsme se učili spočítat, kdy a kde se potkají dva vlaky, které vyrazí proti sobě?
Když si vzpomenu, kolik stovek hodin jsem ztratil zbytečným biflováním nesmyslů, kterým jsem nerozuměl, jen abych prolezl s nějakými průměrnými známkami. Kdybych ten čas věnoval jazykům, tak nyní umím plynule tři světové jazyky.
Proč nás ve škole neučí, jak se dostat z dluhů a jak restartovat rodinné finance? Bohužel, školní systém nás hospodaření s penězi nenaučil z prostého důvodu. Systém potřebuje zadlužené lidi, protože ti jsou poslušní, nediktují si podmínky a vydrží v jednom zaměstnání nejlépe do důchodu. V horším případě do nečekaného infarktu či mrtvice… Poté jsme všichni nahraditelní někým jiným. A život jde dál.
Proč nás škola nenaučila, jak se zbavit dluhů, aniž bychom přišli o majetek v exekuci? Škola nás také nenaučila jak řešit rodinné vztahy, aby zbytečná hádka neskončila hned rozvodem? Proč nás škola nenaučila pracovat s intuicí a se stresem? O kritickém myšlení raději ani nemluvím. Na všechna proč je jednoduchá odpověď: systém nechce, abychom to uměli, chce poslušné ovce s dluhy, protože ti si nevyskakují.
Čím více dluhů máme, tím více jsme poslušní otroci
Čím více máme dluhů, tím více musíme pracovat pro peníze. A tím se stáváme snadno ovladatelní. Stát si klidně zvyšuje daně, úroky, poplatky a odvody a my s tím nic neuděláme. Tento systém vás jen tak nepustí. Ale když se chce, tak jde vše. Pojďme vzít život do vlastních rukou a začněme být opět šťastní. Zbavte se proto dluhů! Dluhy vás svazují!
Pokud máte možnost se všeho zbavit, vše prodat a zaplatit své dluhy, tak je to dobrá cesta začít znova a lépe. Pod tíhou dluhů a honěním peněz si zapomínáme vážit našeho zdraví, které ohrožujeme tíhou dlouhodobého stresu a špatného životního stylu.
Nakonec se nabízí otázka, kdo z nás po tomto stylu života jako malý toužil? Nám čtyřicátníkům se z tohoto systému vystupuje velmi špatně. Ale necháme v něm plavat i naše děti? Poučme je, ať nepokračují v našich nevědomích a hloupých šlépějích. Co kdybychom nasadili všechny síly a pokusili se změnit tento školní systém od základu? Pojďme společně budovat silné komunity. Komunity, které budou mít ve společnosti silný hlas. A které mohou vzdělávací systém změnit. Víte, proč jsme na tomto světě? Abychom byli šťastní! Tak proč nejsme?
Doporučuji vám přečíst můj další článek Lesk a bída učitelů základní škol.
Tento článek obsahuje partnerský odkaz na knihu, kterou sám čtu a doporučuji. Pokud se ji rozhodnete zakoupit právě přes tento odkaz, získám od prodejce malou provizi, která mi pomáhá s provozem tohoto online magazínu.
Vás to nestojí ani korunu navíc – a já vám děkuji za podporu.
Jaký na to máte názor vy? Budu moc rád, když mi napíšete do komentářů vaše zkušenosti a názory. Máte vlastní zkušenosti, jak z tohoto začarovaného kruhu vystoupit? Budu moc rád, když se s ostatními čtenáři podělíte.
Jan Kočvara
Autor blogu Změna myšlení
